Blízké okolí

Historické jádro města je pro své architektonické kvality prohlášeno Ministerstvem kultury ČR městskou památkovou zónou.

Nejpamátnější budovou ve městě je knížecí zámek. Vystavěl jej Jaroslav Smiřický ze Smiřic roku 1562 a kněžna Marie Terezie Savojská v letech 1750–1756 přestavěla průčelí. Dnes v zámku sídlí Školní lesní podnik České zemědělské univerzity.

Zámecká kaple sv. Vojtěcha byla vystavěna Jaroslavem Smiřickým v letech 1564–1569 v místě původního opevnění. V 90. letech 20. století byla rekonstruována. Dnes slouží jako aula Fakulty lesnické a environmentální České zemědělské univerzity, je vyhledávaným místem pro svatební obřady a koncerty.

Farní kostel sv. Andělů strážných na náměstí Smiřických je jednolodní barokní stavba vystavěná v letech 1735–1737. Přední věž dostavěna v letech 1892–1894. Hlavní oltář zřízen roku 1739 nákladem Marie Terezie Savojské, zobrazuje Anděla strážce ujímajícího se mladého poutníka.

Bývalý hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele vystavěn roku 1600. Byl vypálen Švédy, opraven, znovu vyhořel. Po požáru roku 1756 byla původní stavba stržena a roku 1782–1783 vystavěn kostel nynější. Zvonice, prostá hranolová věž stojící opodál a pocházející z první poloviny 17. století, přestála jeho požár v roce 1756 bez pohromy.

Dům Marie Terezie kněžny Savojské, původně zámecký špitál čili chudobinec, poskytoval ubytování starým sloužícím černokosteleckého zámku. Nechala jej vystavět Marie Terezie Savojská v letech 1726–1728. Budova měla systém teplovzdušného topení. Původní kapacita byla 24 osob. Po rekonstrukci dokončené v roce 1998 slouží dům jako ubytovna s kapacitou 48 lůžek.

Muzeum hrnčířství a galerie se nachází v budově renesančního panského domu, který v roce 1613 daroval Albrecht Smiřický obci. Před rokem 1668 sídlila v domě radnice. Mnoho historických dokumentů bylo zničeno čtyřmi požáry, které zachvátily budovu. Při poslední rekonstrukci bylo obnoveno původní loubí.

Bývalý pivovar, objekt z roku 1831 s polygonálním osmistěnným mlatem. V současnosti vzniká v objektu bývalého pivovaru muzeum pivovarnictví, které se snaží uchovat a vystavovat vybavení zaniklých pivovarů.

Významnou ukázkou moderní architektury ve městě je zejména letní vila majitele kolínské elektrárny ESSO postavená architektem Jaroslavem Fragnerem ve 30. letech 20. století (v ulici V koupadlech).

Z celkové plochy 42,38 ha zaujímá lesní porost plochu 27,59 ha. Dalších 472 stromů porůstá zastavěné části areálu a tvoří doprovodná stromořadí, cest, dominantní solitery na paloucích, malebné skupiny na volných plochách a dělící pásy zeleně mezi stavbami. V lesní části je samostatně evidováno ještě 41 stromů, esteticky významných soliterů.

Lesopark byl vytvořen ve 30. letech z lesních pozemků, předaných lichtensteinskou lesní správou a postupně doplněn budovami. Druhové i věkové složení je pestré, v lesní části dominují 200leté buky a duby, zeleň v parkové část je nejrůznějšího zeměpisného původu.

Cílem projektu relaxační stezky je zpřístupnění lesoparku jako naučného a oddychového místa pro obyvatele areálu, občany a návštěvníky města. Pro poučení je vybudována naučná stezka, seznamující s význačnými dřevinami, k relaxaci pak úprava zákoutí s lavičkami, vybudování dětského hřiště a hřiště pro malé míčové sporty.

 

Náměstí o rozloze 16 250 metrů čtverečních je zachováno v původním rozsahu od založení města a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Poprvé bylo vydlážděno roku 1536, současné dláždění je z poloviny 19. století. Pod náměstím se skrývají spletité podzemní chodby dodnes neznámého rozsahu.

Zástavba po obvodu náměstí je středověkého původu s gotickými sklepy. Domy měly původně podloubí a bohaté štíty. V roce 1811 postihl část náměstí požár, po němž byly při opravách z protipožárních důvodů všechny domovní štíty směrem do náměstí odstraněny a podloubí zazděna.

Na náměstí se také nachází Mariánská kašna z roku 1850 a je postavena na místě bývalého barokního morového sloupu z roku 1694. Ze zrušeného sousoší byla ponechána pouze socha Panny Marie Immaculaty.

Další zajímavostí náměstí je obrovský kámen Prokopa Velikého, který sem byl umístěn roku 1934 u příležitosti 500. výročí bitvy u Lipan.

Před chrámem sv. Štěpána se nachází další socha a to socha sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora z roku 1715.

Arciděkanský chrám sv. Štěpána je hlavní dominantou náměstí, ale i celého města. Byl budován současně se stavbou města v 60. letech 13. století jak trojlodní bazilika a je zajímavou ukázkou tzv. burgundského slohu. Ve své kráse a zajímavém prolínání románského a gotického slohu nemá obdoby. Tři kostelní lodě jsou uzavřeny pětibokými závěry a tyčí se nad nimi dvě mohutné věže. Obě byly původně vyšší a v posledním patře je spojoval krytý most. Chrám se přes četné požáry zachovat téměř v původní podobě. Uvnitř jsou zdi osazeny zajímavou galerií patnácti renesančních náhrobků z přelomu 16. a 17. století.

Kouřimské městské opevnění je velmi rozsáhlé. Budovalo se od 13. do 16. století. Po třicetileté válce zdi a bašty zpustly a nebyly již nikdy obnoveny, pouze v 17. století došlo k nejnutnějším opravám městských bran. Přesto se však zachovaly především rozsáhlé úseky vnějšího hradebního pásu, který patří k nejdéle zachovaným městským opevněním v Čechách. Do města se vstupovalo čtyřmi pevnými branami – Kolínskou, Pražskou, Malotickou a Olešeckou. Dodnes se dochovala pouze brána Pražská, gotická, dnes dvoupatrová věž je považována za nejlépe zachovanou raně gotickou městskou bránu v Evropě. Ostatní tři brány byly zbořeny v 19. století, tam kde stály se dnes nacházejí pamětní desky.

Hradeb se také dotýká první písemná zmínka o Kouřimi, v níž je její městské opevnění dáváno za vzor městům Kolínu a Přelouči.

Nevelká kaple Panny Marie Pomocné stojí v prostoru někdejšího středověkého popraviště „Na Stínadlech“. Byla postavena 1727 Janem B. Santinim na památku pěti mnichů, upálených zde roku 1421 husity. Je vynikajícím příkladem barokní symboliky.

Hřbitov s kostelem sv. Trojice byl založen roku 1591, kdy již přestal vyhovovat starý hřbitov při chrámu sv. Štěpána. Kostel je pozoruhodný především tím, že se při jeho výstavbě uplatnil gotický i renesanční sloh. Dnes je kostel zařízen barokním vybavením, neboť původní renesanční shořelo v době třicetileté války.

Goticko-renesanční zvonice tvoří společně s chrámem sv. Štěpána hlavní dominantu města. Tato 34 m vysoká hranolová stavba byla postavena v roce 1525 italským mistrem Filippem a objevují se na ní první znaky renesančního slohu v Kouřimi. Dnešní podobu jí vtiskla až novogotická přestavba na počátku 20. století, kdy byla zvýšena o další patro se sdruženými okny a hodinami a zastřešena vysokou a složitou střechou.

Je známé především svými zvony, které jsou zavěšeny kuriózním způsobem – srdcem vzhůru. Z původních čtyř zvonů se dodnes zachovaly pouze dva. Zvon Štěpán o váze přes 1 000 kg a zvon Marie o váze asi 700 kg.

Je umístěno v bývalé staré radnici, je výsledkem pozdně barokní přestavby starší gotické radnice.

V muzeu najdeme expozice pozůstatků z pravěkého osídlení i slovanského osídlení. Spolu s nimi si můžeme prohlédnou i model středověké Kouřimi. Důležitým exponátem je Kronika česká od Václava Hájka z Libočan z roku 1541 nebo kniha městských práv ze 16. století. Není opomenuta ani památka slavných kouřimských rodáků, kterým je věnován celý sál.

Z výstavy nejnovějších archeologických objevů na Kolínsku je nejdůležitějším objevem kostra asi dvanáctileté dívky, datovaná kolem roku 1100 z pohřebiště, odkrytého na kouřimském náměstí v roce 1997.

Již od poloviny 16. století byly prostory mezi vnitřním a vnějším pásmem hradeb pronajímány městem ke zřizování zahrad, které měly převážně užitkovou funkci. Tak byl položen základ ozelenění hradebního pásu, který je ve městě dodnes zřejmě patrný. V těchto místech někdejšího městského opevnění se rozkládá také dnešní městský park Na hradbách.

Park ve své dnešní podobě byl založen počátkem 30. let minulého století z iniciativy tehdejší Občanské záložny. Dodnes je zajímavý svou výsadbou vysoce hodnotných dřevin.

V prostorách parku se zachoval vnější hradební pás s částečně zřícenou hradební věží.

 

 

 

Byla zbudována roku 1881 z hrubě opracovaných žulových kvádrů. Je připomínkou bitvy u Lipan, posledního boje radikálních husitů vedených Prokopem Holým. Bitva v níž se husité střetli s vojskem panské jednoty v čele s Mikulášem Krchlebcem započala v polích mezi vesnicemi Lipany a Hřiby v neděli 30. května 1434 a po jejím skončení zůstalo na bojišti na dva tisíce pobitých husitů. Vítězná panská vojska nešetřila ni zajatce, kteří byli po stovkách upalováni v okolních stodolách. Tento osudný střet znamenal definitivní konec radikálních husitských idejí a zároveň první krok k náboženskému smíru, stvrzenému o dva roky později tzv. basilejskými kompaktáty. Lipanská bitva začala být v 19. století během zápasu o národní sebeuvědomění symbolizována jako memento důsledků české nesvornosti a Lipany se proto staly místem některých manifestačních aktů našich novodobých dějin. Patrně nejvýznamnějšími událostmi byly velkolepá oslava 500. výročí bitvy v roce 1934 a přísaha československých generálů roku 1939.